Ryzec ryšavý
Lactarius rufus
Nejedlá houba
Klobouk / Plodnice
Klobouk s průměrem 25 - 80 (100) mm, zpočátku klenutý s výrazným hrbolem, později plochý, až mírně proláklý, přičemž středový hrbol je dlouho viditelný, nezónovaný. Povrch je hladký, suchý, někdy jemně hrbolkatý, za vlhka může být lepkavý, víceméně lesklý. Barva bývá různá, většinou v tmavých odstínech cihlově červené až oranžově hnědé, často s šedým nádechem. Okraj klobouku je dlouho podvinutý, často rýhovaný (vroubkovaný).
Hymenofor
Lupeny jsou široce připojené, až sbíhavé, někdy rozvidlené, poměrně husté a středně vysoké, u mladých plodnic krémové, později slabě načervenale okrové, nebo se skvrnkami v dané barvě.
Košťál
Košťál je válcovitý, plný, ale často vatovitý, poměrně tuhý, křehký, barevně od bělavé s růžovým nádechem (mladé plodnice jsou bíloojinovatělé) až po oranžově hnědou, na vrchu a na bázi je světlejší. Někdy bývá poměrně vysoký, ale výška třeně a celkové konstrukce plodnice závisí na stanovišti a způsobu růstu (plodnice rostoucí v blátivém prostředí budou mít košťál velmi vysoký).
Dužina
Dužnina je bělavá, pod pokožkou klobouku a na okraji třeně červeno-hnědá, na bázi třeně rezavá, vůně není výrazná, kořenitá (nádech pepře), chuť dužniny mírná, po chvíli velmi štiplavá. Mléko bílé, neměnné, spíše nehojí (za sucha skoro žádné), přičemž jeho chuť se stupňuje od mírné na začátku, až po velmi štiplavou (po cca 10-15 sec.)
Výtrusný prach
Výtrusný prach je bledě krémový.
Výskyt
Lactarius rufus roste obvykle ve větších skupinkách ve vlhkých jehličnatých (smíšených) lesích a to, až do vysokohorského pásma, často v porostu mechu (rašeliníku), ve vyšších polohách i ve vřesovištích, tam roste při kleči (Pinus mugo), jinak se váže na smrk (Picea sp.), borovici (Pinus sp.), jedli (Abies sp.), výjimečně i na buk (Fagus sp.) a břízu (Betula sp.), často na nutričně chudých, obvykle kyselých půdách.
Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule.
Podobné druhy
Lactarius rufus je vzhledově dost variabilní druh, přičemž i podle pozorování jsou např. plodnice rostoucí pod smrky mnohem výrazněji zbarvené než ty, které rostou pod borovicemi.
Podobné plodnice může vytvářet Lactarius badiosanguineus a Lactarius sphagneti, ale jejich klobouk nemá výrazný hrbol. Lactarius sphagneti roste v podobném biotopu (velmi rád v porostu rašeliníku) a má jakoby dvoubarevný klobouk (okraj světlý), Lactarius badiosanguineus se vyskytuje více na zásaditém podloží v lesích s bohatým bylinným porostem. Kromě jiných odlišností, mléko těchto dvou druhů je mírně (velmi jemně hořké nebo pálivé).