Ryzec kravský
Lactarius torminosus
Nejedlá houba
Klobouk / Plodnice
Klobouk o průměru 40 - 100 (150) mm, v mládí je klenutý, uprostřed pupkovitě vtlačen, s nápadně podvinutým okrajem, později bývá plochý, až nálevkovitý, nejprve hrubě asbesto-plstnatý (přitisknuté dlouhá vlákna), v dospělosti jemnější plstnatý (po deštích může vypadat střed klobouku, až hladký a jakoby kluzký), masovorůžový nebo načervenalý, obvykle s několika soustřednými bledšími a tmavšími proužky (oranžovo hnědými zónami). Plodnice mívají okraj dlouho podvinutý (i u dospělých plodnic, pouze výjimečně se vyrovnává u největších plodnic), výrazně chloupkovatý (dlouhá vlákna, některé bývají, až přes 10 mm dlouhé, většinou lososově růžové, někdy tmavší). Tyto chloupky se navzájem proplétají, až spojují a za vlhkého počasí může u starších plodnic vytvářet dojem, jakoby byl klobouk šupinkatý.
Hymenofor
Lupeny široce připojené, až sbíhavé, středně vysoké (3-6 mm) a husté, někdy při třeně rozvidlené, za mlada bělavé, později narůžovělé, okrové.
Košťál
Košťál 30-70 mm dlouhý a 10-25 mm tlustý, válcovitý, tuhý, ale křehký, za vlhka pružný (měkčí), nejdříve plný, ale brzy se stává dutý, suchý, hladký (někdy, až jemně podélně žilkovaný), bývá načervenalá, tělově růžový, až cihlový, někdy skoro bělavý, na vrchu často s výraznou růžovou nebo růžovo-oranžovou zónou (pásem). Někdy se na třeně mohou objevit narůžovělé oranžové skvrny.
Dužina
Dužina bílá s nádechem barvy klobouku, na řezu neměnná, vůně ovocná (může připomínat rebarboru), chuť po chvíli velmi štiplavá. Mléko bílé, neměnné, nehojí, téměř ihned velmi pálivé (někdy nejdříve trpké a pak štiplavé)
Výtrusný prach
Výtrusný prach je bledokrémový.
Výskyt
Lactarius torminosus se váže na břízu (Betula sp.), Vyskytuje se většinou skupinově jako na suchých, tak na vlhkých půdách, v lesích, na okraji luk, v parcích a zahradách, až do horského stupně. U nás je téměř všude dost hojný.
Je to nejedlý, ostře palčivý druh, který může citlivým osobám zapříčinit mírnou otravu. V minulosti ho považovali za jedovatý.
Podobné druhy
Lactarius torminosus obecně se vyznačuje hlavně chlopkovým okrajem klobouku (u mladých plodnic vždy), chloupky jsou velmi dlouhé a splývají jakoby do chomáčů (propletení vláken). Klobouk je zónovaný, košťál má často na vrchu růžovou (oranžově růžovou) zónu, chuť pálivá.
Podobný druh představuje Lactarius torminosulus, který se váže na břízu trpasličí (Betula nana) a jiný druh horské břízy (Betula glandulosa), vyskytuje se hlavně v arktickém a vysokohorském pásmu, často v porostu rašeliníku. Jeho plodnice jsou celkově menší, chloupky na okraji klobouku kratší, přičemž u starších plodnicích bývá okraj klobouku, až lysý, chuť velmi pálivá. Další podobný druh je Lactarius pubescens, který se také váže na břízu (Betula sp.). Jeho klobouk je bledší zbarvený, bílý nebo bledě krémový s růžovým nádechem, nezónovaný, dužina klobouku je tenčí než u L. torminosus, okraj klobouku je chloupkovatý, ale s kratšími chloupky (cca 5-7 mm), košťál je obecně kratší, ale také s narůžovělou zónou pod okvětními lístky, chuť velmi pálivá. Ze severských a alpských oblastí je známý Lactarius scoticus, který se také váže na břízu (Betula sp.), často roste v rašeliníku na vlhkých místech, klobouk má tenký, nezónovaný, hladký, bílý, až bledě krémový s okrově zbarveným středem klobouku. Okraj klobouku má chloupkovatý (1-2 mm). Nemá růžovou zónu na vrchu třeně, chuť velmi pálivá. Podobným a vzácným druhem je Lactarius mairei, který však roste pod Duby (Quercus sp.), Je okrový, okrově žlutý, může být zónovaný, na okraji chloupkovatý, chloupky také splývají do chomáčů, má dlouhý košťál a nemá růžovou zónu pod okvětními lístky, chuť mírná a až po chvíli štiplavá. Ještě vzpomenu Lactarius spinosulus, který se váže na břízu, jeho plodnice jsou poměrně malé, klobouk max. 70 mm, zónovaný, narůžovělý, lososový nebo cihlový, ale jeho povrch je šupinkatý (ne chloupkovatý), košťál bez růžové zóny na vrchu a chuť má mírnou, až později jemně štiplavou.