Pečárka ovčí

Agaricus arvensis

Klobouk / Plodnice

Klobouk má 50-150 mm v průměru, nejprve je vejčitý nebo elipsovitý, nesk8r půlkulatý klenutý a nakonec plocho rozprostřen. Bývá hladký, holý, suchý, hedvábně lesklý, téměř bílý, po otlačení se zbarvuje žlutě.

Hymenofor

Lupeny jsou 8-12 mm široké, husté, při třeně volné, dlouho bývají bledé, později šedohnědé a nakonec čokoládově hnědé až černohnědé, nikdy však živoružové.

Košťál

Košťál je 60-150 mm dlouhý a 10-25 mm tlustý, válcovitý, dole trochu ztlustlý. V dospělosti je trubkovým dutý, celý bílý, hladký, obvykle holý. Otlačením žloutne. V horní třetině má bílý blanitý prsten.

Dužina

Dužnina je bílá, na vzduchu nemění barvu a pouze v přestárlých plodnicích bývá někdy nažloutlá. Chuť má příjemně houbovou a vůni jemně anýzovou.

Výtrusný prach

Výtrusný prach je černohnědý.

Výskyt

Pečárka ovčí roste od června do října v jehličnatých lesích, zejména pod smrky, vzácně se najde i mimo lesa v křovinách. Je hojná v nížinách i ve vyšších polohách. Vyskytuje se v celém mírném pásmu severní polokoule

Praktický význam

Je to výborná jedlá houba, lze říci, že z pečárek nejchutnější. Dá se upravovat na různé způsoby, podobně jako pěstované žampiony.

Tuto výbornou jedlou houbu si mohou méně zkušení houbaři snadno splést s nejedlou Pečárku zápašnou - Agaricus xanthodermus, která je také bílá, avšak bývá zpravidla štíhlejší, na bázi třeně má zřetelnou hlízu a po otlačení se nápadně zbarvuje na sytě chrómovožlto, zejména na hlíze. Její dužina voní podobně jako inkoust a při vaření zapáchá karbolem.

Při sbírání bílých druhů pečárek je třeba dávat velký pozor, aby nenastala záměna s bílými druhy smrtelně jedovatých muchomůrek!