Jelenkovka palčivá

Hydnellum peckii Banker

Nejedlá houba

Klobouk / Plodnice

Tvar jelenkovky je těžší popsat, protože dosahuje různých, často až netypických tvarů. Klobouk jelenkovky je v mládí klenutý, postupně zploštělý, navrstvený, hrbolatý s četnými prohlubněmi a dírami. Když je ve své plné kráse, je to pastva pro oči. Jelenkovka je nápadná a snadno rozpoznatelná tím, že v mládí na povrchu klobouku, který je jinak čistě bílé, nebo bělavé barvy, roní sytě červené kapky, které postupně stečou nebo uschnou. Kapky obsahují houbový pigment, který se nazývá atromentín, který snižuje srážlivost krve. Při stárnutí plodnic se mění i barva klobouku na červenohnědou, rezavohnědým až místy černou.

Hymenofor

Když jelenkovku pootočíme, zjistíme, že na spodní straně klobouku se hustě vedle sebe nacházejí bělavé ostny (nebo tedy jehličky), které stárnutím nabírají nahnědlou barvu.

Košťál

I přesto, že se zdá, že roste přisedle ze substrátu, není tomu tak. Tak jako mnohé jiné houby, i jelenkovka má krátký košťál, který je válcovitý, jemně plstnatý, červenohnědé nebo rezavohnědé barvy. U starých plodnic dosahuje košťál výšku i několik centimetrů a tehdy je viditelnější.

Dužina

Po rozřezání je dužina jelenkovky korkovitá, růžově nebo rezavohnědá. Při jejím ochutnání se dá snadno zjistit, že název jelenkovka palčivá není vymyšlený jen tak, protože dužina této houby je silně palčivá. Tenké plátky reakcí na KOH nemění barvu.

Výskyt

Pokud byste chtěli vidět tuto krásnou a méně častou houbu, je třeba hledat v smrčinách a v borovicových lesích (často i ve výše položených polohách). Roste jednotlivě nebo skupinově od srpna do listopadu, ale často ji lze nalézt i dříve a ve větším počtu. V Červeném seznamu makromycétov ČR je vedena jako ohrožený druh.

Význam

Nejedlá houba.

Identifikovatelnost

Houba je identifikovatelná podle makroskopických znaků (není nutné mikroskopu).